Společnosti pracovního lékařství ČLS J. E. P vydala stanovisko k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

Ve stanovisku se uvádí, že 

(....)

Pokud nemoc CoVID-19 vznikla při práci, u níž je hygienicky (epidemiologicky) prokázáno riziko nákazy, uznává a hlásí se jako nemoc z povolání přenosná (kapitola V, položka 1, případně pol. 3 seznamu nemocí z povolání)

1. Nemoci přenosné a parazitární (Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy)
3. Nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí (Nemoci vznikají při práci v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy)

Pokud osoba (zdravotník i nezdravotník) s podezřením na vznik nemoci z povolání COVID-19 onemocněla klinicky manifestním onemocněním s laboratorně potvrzenou diagnózou COVID-19 a v inkubační době tohoto onemocnění přišla prokazatelně v zaměstnání do úzkého profesního kontaktu s pacientem nebo s jinou osobou (např. sociální pracovníci, policisté, hasiči) s prokázanou pozitivitou na COVID-19 v inkubační době tohoto pacienta nebo jiné osoby nebo v době manifestních projevů nemoci, pak jsou splněna kritéria pro nemoc z povolání.

(...)

a dodává se 

(...)

Toto stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství je předběžné, vychází z dosud platných posudkových zásad, je však možné, že bude v této mimořádné situaci rozhodnuto o jiných mimořádných opatřeních vyžadujících aktualizaci stanoviska.

Celé stanovisko je ke stažení >>ZDE<<